Návaznost jednotlivých témat

Jednotlivá témata jsou v rámci vzdělávacího programu seřazena tak, jak je nutné je postupně realizovat. Přeskočení v pořadí by s velkou pravděpodobností vedlo k tomu, že by se realizace stala daleko obtížnější nebo by se uplatnění vůbec nepovedlo. Toto pořadí bylo stanoveno v souladu s profesionálními terapeutickými postupy. Jedná se o určitou cestu rodiče k naplnění rodičovských výchovných povinností. Když půjdete po té "správné" cestě, bude to pouť příjemná, provázená mnoha hezkými chvílemi. Když z ní sejdete, ocitnete se v trní. Pojďme se spolu na tuto cestu vydat.

Cesta

Jsme úplně na začátku. Naše dítě se často vzteká, odmlouvá, musíme mu dokola opakovat některé věci a odezva není taková, jakou bychom si představovali. Někdy si klademe otázku, jestli naše snaha má vůbec smysl. Tak moc bychom si přáli, aby nám naše milované dítě více naslouchalo, aby mezi námi byl větší soulad, ale někdy cítíme, že nám docházejí síly. Děláme všechno, co můžeme a pořád to není ono.

Než vůbec začneme něco řešit, je třeba si dobře rozmyslet postup, stanovit strategii.

Strategická výchova

Strategické plánování původem pochází z válečného umění – je to stanovení dlouhodobých (konečných) cílů. K naplnění strategie slouží taktika – postupy a podmínky, které vedou k dosažení strategických cílů. Taktika je také pojímána jako krátkodobé cíle.

Výchova je dlouhodobý proces trvající mnoho let, a proto je rozumné při jejím praktikování postupovat strategicky. Jaké jsou naše dlouhodobé (konečné) výchovné cíle? Čeho vlastně chceme v dlouhodobém horizontu dosáhnout? Jak by měly vypadat uspokojivé, dobré nebo výborné výsledky naší výchovy? Už jste si někdy položili tyto otázky? Zkuste se nad tím 5 minut zamyslet.

Mnohokrát slýchám na seminářích Bezva rodič tento názor: „Moje výchova nebyla určitě dokonalá, ale moje děti se s tím v dospělosti nakonec nějak vypořádaly“.

Chcete, aby se vaše děti v dospělém životě musely vypořádávat s vaší výchovou (překonávat následky vaší výchovy) a nebo chcete, aby vašim dětem dopady vaší výchovy prospívaly, aby jim pomáhalo to, co se s vaší pomocí v dětství naučily? Chcete v dětech vybudovat návyky, vlastnosti a životní postoje, které jim v dospělosti budou prospívat? Chcete, abyste si při pohledu na dospělý život vašich dětí mohli s uspokojením říci, že jste je dobře vychovali a připravili do života? Chcete, aby měly dobré vzdělání, fungující rodinu, dobré zaměstnání, aby byly v životě zdravé a šťastné, aby i v dospělosti byl mezi vámi vřelý a otevřený vztah?

Pokud ano, patříte mezi velkou většinu rodičů, kterým na svých dětech velmi záleží. Mnoho rodičů má taková přání a je přirozené, že usilují o to, aby jejich přání byla splněna. Na druhé straně stojí děti, jejich přání a jejich potřeby. Jaké jsou hlavní potřeby vašich dětí? Mají děti v šesti, osmi nebo deseti letech také potřebu (jako jejich rodiče) mít dobré vzdělání, dobré zaměstnání a fungující rodinu? Asi ne. Když se ptám rodičů na potřeby jejich dětí, obvykle mluví o potřebě hrát si, koukat na televizi, hrát si s počítačem chodit ven s kamarády apod. Čí potřeby tedy dostanou přednost? Když budou naplněny potřeby jenom jedné strany, bude druhá strana nespokojená. Co s tím?

Za těmito uvedenými dětskými potřebami (i za výše uvedenými výchovnými potřebami rodičů) stojí něco hlubšího.

Abraham Harold Maslow byl americký psycholog žijící v minulém století. Jeho nejvýznamnějším počinem bylo sestavení pyramidy lidských potřeb. Mnoho následných výzkumů potvrdilo, že veškeré lidské chování vychází ze silného nutkání  uspokojit tyto a právě takto sestavené potřeby.

Nejhlavnější jsou základní (fyziologické) potřeby a nad nimi jsou další (psychické) potřeby. Při jejich uspokojování platí pravidlo, že vyšší úroveň potřeb se dostavuje až po určitém naplnění nižší úrovně. Je tedy velmi málo pravděpodobné, že hladový člověk bude mít silnou potřebu nějakého estetického sebenaplnění. Jinými slovy je pravděpodobnější, že hladový žebrák spíše půjde shánět jídlo než pedikůru.

Ještě silněji platí takto sestavená pravidla uspokojování potřeb u dětí.

 

Sigmund Freud nazýval ty nejsilnější lidské motivy k jednání pudy. Už on věděl, že vychází z našeho nevědomí a vědomě je nedokážeme řídit. Jsou silnější než naše vědomí. Rozum (tedy vědomí) ve skutečnosti nevládne. Vládne nevědomí se svými vzorci, které uplatní klidně proti vůli rozumu, a proto nám je tak dobrou pomůckou Maslowova pyramida potřeb, pomocí které můžeme tyto nevědomé a řídící vzorce odhalovat.

Když se vrátíme na začátek kapitoly, k otázce cílů výchovy, můžeme si nyní odpovědět, že cílem snažení moudrého rodiče je poznání potřeb svého dítěte a sladění svých výchovných potřeb s potřebami dítěte tak, aby se rodičovské potřeby staly také potřebami dítěte. Jak na to se dozvíte v dalších kapitolách.

Když se dítě vzteká.

Teď už víme, že ústřední problém je v rozdílu potřeb našich a našeho dítěte. Jedním konkrétním příkladem, kdy nevědomí ovládne vědomí, je situace, když se dítě vzteká. Dítě určitě nejedná tak, že by si celou situaci promyslelo a dopředu se rozhodlo, že teď se začne vztekat. Dítě se vzteká proto, že nemá uspokojeny některé hlavní potřeby a nevidí možnost jejich uspokojení nějakou „mírovou“ cestou. Tak začne bojovat. Vzteká se. Jak se chovat, když se dítě vzteká, vychází zase z poznání o motivaci jako prostředku k uspokojení hlavních potřeb dítěte. Rodič se naučí poznat, jaké hlavní potřeby dítě nemá uspokojeny. Jsou uvedeny konkrétní návody, jak reagovat na vztekání dítěte, aby byly zabezpečeny jeho neuspokojené potřeby a vztekání tak jednou pro vždy ze života zmizelo. 

Když dítě kňourá.

Je to podobná situace jako u vztekání. Nyní už umíme zvládnout dětské vztekání. Také za kňouráním stojí neuspokojené hlavní potřeby dítěte, jenom dítě volí jiný vzorec chování. Jaké všechny možné důvody kňourání mohou nastat a jak se s nimi vypořádat, aby se potřeby dítěte uspokojily a kňourání plně vymizelo, to se mohou rodiče naučit v této části.

Emoční inteligence.

Teď, když už se naše dítě nevzteká a nekňourá, můžeme ještě dále rozvíjet jeho poznávání svých emocí a schopnost pracovat s nimi. To se rodiče naučí v této části. Jaké jsou emoce, jak rozvíjet schopnost uvědomovat si své emoce (i emoce druhých lidí) a jak rozvíjet schopnost své emoce inteligentně projevovat.

Jeho čas.

Už umíme zvládat krizové situace jako vztekání a kňourání. Co udělat pro to, aby se už vztekání ani kňourání definitivně nevracely? Už víme, že zásadní je, aby dítě mělo dostatečně uspokojené své hlavní potřeby. V tomto tématu se rodiče naučí, jak předcházet nedostatku uspokojení základních psychických potřeb dítěte. Jak dítě dostatečně emočně nakrmit a dokrmovat, aby necítilo emoční nedostatek a nemuselo si vynucovat emoční potravu nějakou nepříjemnou a nepřiměřenou formou. Když dítě bude dostatečně emočně nakrmeno (bude mít uspokojeny hlavní psychické potřeby), bude samo chtít uspokojovat vyšší psychické potřeby jako učení, seberealizaci, vlastní rozvoj apod.

Rozdělení povinností a práv.

Nyní už umíme dát svým dětem dostatek pocitu lásky a našeho přijetí. Díky tomu je naše dítě v emočním klidu (není v napětí) a je schopno spolupracovat na důležitých rodinných tématech. Tím hlavním je stanovení systému fungování rodiny.

Když jsou jasně stanoveny podmínky fungování, kterým dítě rozumí a ve kterých se umí pohybovat, cítí se v takovém prostředí bezpečně. Pokud není systém stanovený nebo není srozumitelný, dítě zde cítí obavu a strach z neočekávaných stavů. Jestliže chceme dítě naučit tvořit, rozvíjet se, budovat a překonávat překážky, bude rodina prvním a hlavním místem, kde se to bude učit. Proto je nezbytné, zajistit v rodině takové bezpečné prostředí, kde se dítě nebude obávat tvořit, dělat a napravovat chyby a tím se rozvíjet.

Srozumitelné a smysluplné rozdělení povinností a práv je právě takovým prostředím. Rodič může láskyplně dítě podporovat na cestě porozumění světu, kde užívání práv a povinností bude dítě provázet celý život.

Přirozené a odvozené důsledky.

Dovedli jsme naše dítě do emočního klidu a máme nastavené hranice rodinného systému. Teď se tento systém naučíme efektivně provozovat. Učit se cokoli, znamená také dělat chyby a napravovat je. S užíváním práv a povinností je to stejné. Když je nastaven systém (co je povinné, přípustné a co nepřípustné, na co mám nárok a co mohu za určitých podmínek získat), je třeba nastavit podmínky fungování takového systému. Jedná se hlavně o určení toho, co se stane, když se hranice systému jedním nebo druhým směrem překročí. Zde právě mohou rodiče naplno podporovat dítě v rozvoji jeho schopnosti pohybovat se v nastaveném systému. Jak efektivně dodržovat pravidla, jak jednat o změnách nastavení pravidel, jak rozumně řešit porušení pravidel, jak naopak získávat různé benefity, které systém umožňuje. Celkově jde o to, naučit dítě, efektivně se pohybovat v systému fungování rodiny, nebát se pravidel, umět s nimi pracovat a chytře a spravedlivě umět využívat systém ku prospěchu všech zúčastněných.

Jestliže se dítě naučí takto tvůrčím způsobem pracovat s rodinným systémem, bude mít vynikající základ ve schopnosti efektivně se pohybovat v jakémkoli jiném systému v dalším životě (vzdělávací systém, firemní systém, systém práva ve společnosti atd.)

 Příslušnost a řešení problémů.

Nyní už naše zklidněné dítě umíme provázet v dobře nastaveném systému fungování rodiny. Občas nutně přicházejí problémy. Každý se někdy potká s potřebou řešit nějaký problém, ať již je to jeho vlastní problém nebo problém někoho jiného. Kdo umí dobře zvládnout takové situace, je schopen procházet jimi v klidu. Vznik problému potom nemusí znamenat destrukci, ale naopak efektivní přístup k problému může jednak posílit vztahy zúčastněných stran, ale také může posílit celý systém.

Toto téma rozvíjí předcházející téma tím, že učí rodiče konkrétní profesionální dovednosti, jak komunikovat o problémech vzniklých v rámci fungování rodinného systému.

Komunikační bloky.

Nyní už víme, jak efektivně komunikovat o problémech. V tomto tématu rodiče zjistí, jaké všechny jsou naopak ty neefektivní komunikační postupy, kterým je vhodné se vyhnout.

Základním prvkem mezilidských vztahů je komunikace. Mnoho výzkumů potvrdilo, že velká část mezilidských problémů je způsobena nevhodnou komunikací. Problémy nevznikají ani tak tím, že by lidé spolu nepřekonatelně nesouhlasili ve svých názorech, ale tím, jak své názory a postoje prezentují, jak o nich komunikují. A nemusí se jednat jenom o řešení problémů, ale o běžnou mezilidskou komunikaci.

Proč nebo čím jsou určité komunikační postupy druhými lidmi nepřijímané, jaké má takový způsob komunikace dopady, jak se vyhnout nevhodným komunikačním postupům, to všechno se rodiče naučí v tomto tématu.

Pasivní a aktivní naslouchání.

Po dokončení předcházejícího tématu by se mohlo zdát, že z možných způsobů komunikace již nic nezbylo, že již nemáme jak komunikovat. Naštěstí tomu tak není. Jednou vynikající profesionální komunikační dovedností (známou již dávno) je uplatněni pravidla: „méně je někdy více“, nebo také: „mlčeti zlato“, tedy - méně mluvit a více naslouchat.

Pasivně naslouchat – tedy úplně empaticky mlčet, nebo

aktivně naslouchat – mlčet a ve správnou chvíli říct to správné.

To jsou profesionální dovednosti, které se rodiče naučí v tomto tématu.

 Já sdělení.

V předchozím tématu se rodiče naučili efektivně komunikovat, když má problém dítě – více mlčet a méně mluvit. Když má problém rodič, je třeba více mluvit. V části Komunikační bloky se rodiče naučili, jaké všechny existují nevhodné komunikační postupy, jak se dá tímto způsobem ztratit pozornost a získat již dopředu odmítnutí. V tomto tématu se rodiče naučí, jak si zajistit, že druhá strana bude pozorně naslouchat jejich sdělení a bude se chtít aktivně podílet na vyřešení problému, který má rodič.

 Zázračná otázka.

V tuto chvíli již rodiče umí chápat potřeby svých dětí, umí jim jít naproti, dítě dostatečně emočně nakrmit a s definitivní platností ze života odstranit vztekání a kňourání, umí nastavit a udržovat v provozu systém fungování rodiny, vědí jak efektivně komunikovat o problémech i jakým formám komunikace se vyhnout, umí empaticky naslouchat i mluvit. A přesto může někdy nastat neřešitelná situace. Komunikuje se, obě strany se snaží najít cestu k vyřešení problému, ale řešení jakoby neexistovalo.

Přes všechnu efektivní komunikaci jsou někdy v životě situace, kdy si nedovedeme představit, že by se náš problém dal nějak vyřešit. Profesionální terapeuti se s takovou situací setkávají dosti často.

Pro takové situace existuje profesionální technika (Zázračná otázka), pomocí které profesionální terapeuti pomáhají najít řešení svým pacientům. V této kapitole se tuto techniku mohou naučit i všichni rodiče.

Cesta

Jsme na konci. Rodiče se naučili mnoho nových dovedností a profesionálních komunikačních praktik, jak udržet emoční klid, jak nastavit a efektivně provozovat systém fungování rodiny a jak empaticky komunikovat o problémech, které jsou normálním průvodním jevem fungování každého systému, jak tyto problémy vyřešit a dokonce jak vyřešit i zdánlivě neřešitelné problémy. V rodině je dobrá nálada, všichni její členové vzájemně spolupracují. Rodiče se mohou s klidem dívat do budoucnosti a spravedlivě očekávat, že jejich strategické cíle se naplní.